Září
2009
BLOKACE STRÁNEK
V současnosti máme aktivní jen galerii.
viz skitty.rajce.idnes.cz
Pro náhlý konec přístupu na internet nemůžu průběžně zapisovat, co se s námi děje. Vězte však, že se máme bájo.
Táákže:
- Byli jsme na veterině. A popravdě řečeno dosti zbytečně, páč moje panika, že se tam přiřítíme jen tak tak před prošvihnutím termínu přeočkování nebyla na místě. V těch lepítkách v očkováku se holt nevyznám a tak se nám paní “doktorka” divže nevysmála, že máme nejbližší očkování až za rok. Tak nám jenom vyndala klíště a šli jsme. … Ještě.. Při mé zmínce, že Blečulu nemám od štěněte, se zeptala, jestli je to ten pejsek, kterého se majitelé snažili někde udat, protože má epilepsii. Víte o tom někdo něco??
- Byli jsme si ve zverimexÍCH (minimálně pěti) a marně se sháněli po košíku. Poradíte prosím značku? Výrobce? Firmu? Co těm vašim dlouhoúzkonosáčům sluší? Nakonec jsme odcházeli s ..náhubkem..pruh látky, který má omotaný kolem dokola čumáku. V žádnym případě se s tim ale nespokojim jako s konečnym řešením. Nemůže zívat, brát si pamlsky, v létě s tim chcípne a navíc vypadá jako trestanec. Jedna paní v metru dokonce řekla svýmu synovi: “Podívej, ten vypadá jako z mlčení jehňátek.” =o(
jméno: BLACK SPACE Leneli
plemeno: Kolie krátkosrstá
barva: tricolor
ch.st.: Leneli ( http://www.bayla.wz.cz/ )
chovatel: Lenka Fránková
majitel: Lada Chvojanová
bydliště: Praha 4, Braník
datum narození: 6.1. 2oo8
otec: ČORO MORO Nirreterrit ( http://www.coromoro.estranky.cz/ )
matka: Helga Neitin Wellamo - Tepa ( http://www.tepa.ic.cz/ )
Tak včera, páč bylo krásně a v Braníku i po přilehlých cestách a stezkách brouzdala spousta národa, jsem ku poledni popadla Blacka, batoh s mikinou a vodou, zjistila spoj a vyrazili jsme si do lesa! Zbraslav je kousek a i v sobotu je tam spojení MHD celkem snadné, ale já chtěla jet vlakem. Mám vlaky děsně ráda a zajímalo mne, co na tento dopravní prostředek Blečula.
Abysme se dostali na nádraží, jeli jsme dvě minuty tramvají - děsná dálka. :)) (Ale pěšky by to bylo pořád po asfaltu - rozpálenym polednim slunkem - a navíc na kraťoučkym vodítečku u nohy, no žádná sranda, tak jsme naskočili do tý tramvaje.
Na nádraží vrtěl ocasem jak splašený - asi cestovní horečka. :)) No a paní u pokladny? Byla z něj nadšená.
Úplně.
Začla na Blacka šišlat a lákat ho, aby vyskočil k ní na okýnko, říkala, jak je krásnej, … no prostě byla z něj celá pryč.
V mašince jsme dostali vynadáno, že nemáme košík. ( Vysvětlení, že je to šťěně a že kolii roste čumák do dýlky a že proto jsem s koupí téhle části výbavy otálela a že když už jsem ho teda koupit chtěla - zrovna teď v pátek - a došli jsme tam, měli tam naprosto podrazácky napsáno, že 9.5. ZAVŘENO, neobstálo.
Pan průvodčí prskal, ale naštěstí nás nevysadil.
)
Po ani ne pěti minutách jsme dodrandili na naši zastávku, kde jsme, ku potěšení již zmíněného pana průvodčího ;), vystoupili.
Na Zbraslavi to znám, tam kolem miniZOO. Ale jen tak jako ”od vidění”, že jsme se tam občas s mamkou prošly a že tam nosíme zvířatům tvrdý chleba. Abych ale věděla, jaká cesta kam vede? Já jsem prostě měla před očima svojí vymyšlenou trasu, že projdeme miniZOO, za “piknikiádou” (místo pro pikniky - s ohništěma, stolečkama, lavicema, stříškou,…) zahneme doprava do kopce no a že tam, co si pamatuju, vede nějaká cesta nahoru do lesa, která nevím, kam vede. Bylo mi jedno, kam to vede, přijeli jsme se jenom pořádně projít. No ale chudáci ti cyklisti, co na mne koukali jako na blázna, když se mne nejdřív ptali, jak se dostanou na turistickou odbočku na Lhotu a já jim řekla, že nemám tušení, kde to může být, no a pak jsme se po pár minutách sešli - u turistické odbočky na Lhotu - , kam jsem je neohrabaně nasměrovala s tím, že vážně neručím za to, jestli je štvu někam úplně na druhou stranu, no a že vlastně jdeme po stejné cestě, směrem na Lhotu. :)) No ale páč to byla lesní cesta a do kopce k tomu a oni chudáci měli ta kola, rychle jsme jim zmizeli z dohledu.
V lese se Blečulovi móc líbilo.
Teda nám oboum.
Svítící sluníčko krásně prosvítalo těma tak moc zelenýma větvema. V lese byl příjemný chládek a navíc od našich přeplněných Branických stezek tam byl klid, žádný hluk lidí, jen šepot lesa. Navíc jsem mohla Blečulu pustit z vodítka, aniž bych ho musela každé dvě minuty odvolávat od nějakých nabroušených lidí nebo nepřátelských psů. Každý, koho jsme potkali, byl klidný, usměvavý, nikdo se na nás nemračil. A navíc… Blečula byl tak uchvácen radostí, že je v lese, že si to ťapkal po těch cestách a když jsme jednou za čas někoho potkali neměl ani potřebu jít ho otravovat, jak má ve zvyku.
No prostě paráda. Užili jsme si to oba. Pořádně jsme se prošli, za krásnýho počasí, lidé se na nás usmívali nebo říkali, jak je Black krásný pes a jedna paní dokonce poznala “hladkosrstou kolii”. Že prý ji minule potkala v metru. Takovou šedivou, prokvetlou, prý zajímavé zbarvení, ale Black má hezčí. :))
** Když už jsme u toho, proč vy, majitelé kk říkáte “hladkosrstá kolie”? Nebo ne? Co řeknete člověku, který se zeptá na rasu? Kratý nebo hladko? Já řeknu krátko, ale většina lidí ( kromě paní Vilemíny :)) ), když už kk pozná, neřekne kk, ale hk - teda jako hladkosrstá kolie.
** A ještě jeden dotaz: Co znamená před jménem zkratka Bc.?
No prostě fajne prochajda.
- V úterý byly Blečulkovy přesně čtyři měsíce.
- Podle „chůvy“ miluje gauče. Gauč nemáme, místo něj si oblíbil mou beznohou postel. Přehodila jsem mu přes ni jeho oblíbenou obří deku a naspí tam víc než v pelechu. :))
- Zvládá jet autobusem, tramvají (do obojího ale dobrovolně nenastoupí), výtahem i autem ( to dokonce i když řídím JÁ!! :)) ).
- Zvládá procházky bez vodítka – na zavolání přijde.
- Umí štěkat na povel. :))
- Za těch pouhopouhých 13 dní, co ho mám doma, vyrostl! Určitě! Nejsem blázen, protože nejsem sama, kdo si toho všiml. Mamka to hlásila už 5. den co tu byl. :))
- Vytáhly se mu nohy, protáhl čumák, s trochou lepení se nám krásně postavila-sklopila ouška. ( Jedno padalo, druhé stálo. :)) )
- Až na pár zbylých výjimek máme většinu štěněcích zoubků pryč.
- 28. 4. jsme se ho pokusily změřit. Výsledek: SNAD 51 cm :))
- Miluje dřevo! Na jeho hryzání je přímo závislý. Zbožňuje jeho devastaci, třískování, šťěpení, žužlání, … - to vše ale (NAŠTĚSTÍ!!) jen u klacíků, klacků a dřevěných tyček. Jedině v případě, že zůstane doma sám a nemá nic z předcházejícího výčtu k dispozici, pustí se do zuboškrábání skříňky.
(pozn. pro ty, co vědí: DíkyBohu že máminu oblíbenou skříň nechává ( zatím :o/ ) napokoji. :)) )
- Už jsme na kraťandách zapsaní oba.
( Ikdyž Blečula je tam zároveň pořád vedený jako pesan k mání. :)) )
- Občas s námi chodí na procházky kámošky Ebi ( = maďarský ohař) a Nikita ( = Jack Russell teriér). Kupříkladu včera jsme se společně parádně vyběhali v Kunratickém lese.
- Když už se zmiňuji o těch vycházkách… Prostřední vycházka (popřípadě vycházky) nejsou časově nijak dané, většinou se to řídí tím, jestli jsem doma, v kolik přijdu ze školy nebo jestli nejdřív vyběhnem jenom na vyčůrání, pak se věnuju škole a na pořádnou vychajdu jdem až o něco později k večeru. Čas pevně stanovený, kdy se ale vyráží za všech okolností je 6 ráno a 9 večer. V devět je to samozřejmě v pohodě, to si zaběháme, super.
Ale ráno?? :o/ Ráno máme problém se vstáváním oba. :)) Milostpán se vzbudí v půl šesté a oblíže mi celý obličej. To se ale ještě nevstává. Pak zase usne a v 6, kdy mám setsakramentský problém se z postele vůbec odhodlat, ne že by zopakoval to – teď už vhodně načasované, tutíž krásné – probuzení. Tomu Kulišákovi se ani nechce vylejzat a já musim přemlouvat jeho! :))
- V neděli jsme byli na prvním – zatím jen tak „vokukovacím“ agi-tréninku.
ŕ 1. pokus projití tunelu: Radši by se zahrabal do země, než aby tam vlezl.
ŕ 2. pokus: Vplazila jsem se dovnitř - až do tří čtvrtin, aby se vůbec odvážil ťapku za ťapkou jít ke mně.
ŕ 4. pokus? Choval se jako profík! Před tunelem – SEDNI! ČEKEJ! Pak jsem došla za prostředek, hlesla SKRZZ! A Black? I přes svou zálibu všechno obíhat zahučel dovnitř a já měla co dělat, abych doběhla na konec dřív než on! :))
Tak jsou tu, zprovozněné a v plné parádě webky pro všechny ty, kdo chtějí vědět a vidět, co se děje s Blackem.